Celkem neznámá historie

Je to celkem neznámá historie. V době hospodářské krize, která postihla USA se tisíce dělníků, nechalo zhloupnout reklamu a o státu dělníku v SSSR. Tisíce dělníku se stěhovalo do SSSR do země dělníků.

Byl jim slibován šťastný a spokojený život a práce. Po příjezdu do SSSR byl jim odebrán pas a tím znemožněn návrat zpět. V Nižnim Novgorodu v záhybu řekly Volhy a v místě, kde se vlévá řeka Oka,  vystavěl Ford továrnu na automobily v letech 1930 -1931. Bylo tam vystavěno městečko, které američtí dělníci nazvali the Russian Fordville. Nižnij Novgorod  byl přejmenován na Gorkij. V době, kdy Stalin začal roztáčet teror, který se začal dotýkat i dělníků z USA a to nejenom těch, co pracovali v továrně Ford.  NKVD přímo v Gorkém začala provádět zatýkání zaměstnanců továrny Ford a jejich mučení s cílem donutit je k přiznání ke špionáži a odtud je odváželi do Gulagů.  To vyprávěli pamětníci, kteří mučení přežili a zázrakem přežili i Gulag. Jako například Victor Herman,(přežil) Thomas Sgovia, (přežil) který vypráví, že s ním v cele byl Harry Jaffe, tenor z Angloamerického sboru, který se v Gulagu podřezal žíly. Michael Aisenstein, inženýr z Kalifornie, který zemřel v Gulagu.

Zoufalí občané USA se obraceli na velvyslanectví USA s žádostí, aby jim byl vystaven nový pas za pas, který jim byl po příjezdu do SSSR odebrán. Jak se později zjistilo, byl používán špiony NKVD v USA.  Velvyslancem v té době byl v SSSR multimilionář Joseph Davies, který se stal velvyslancem z důvodu, že finančně podporoval při volbách na prezidenta F. Rooseveltova, a jeho manželka byla Marjorie  Postová, která zbohatla na balíčcích pro nezaměstnané.  Velvyslanectví tyto prosící lidi odbylo tím, že věc se musí prošetřit a po odchodu z velvyslanectví, byli tito lidé venku před velvyslanectvím USA zatčeny NKVD a odvezeni do Gulagu. Velvyslanec se jenom zajímal o to, kde nakoupit levně šperky, zlato, obrazy, které mu NKVD předhazovalo. Z inscenovaných procesů, kde se obvinění přiznávali ke skutkům, které byli po nich vynuceni mučením, posílal hlášení do USA, že procesy jsou naprosto pořádku a posílal oslavné ódy na Stalina, přes nesouhlas zaměstnanců velvyslanectví USA. Jeho manželka ve svých pamětí vypráví, že v noci ji vzbudila střelba a křik. Noční doba, byla tou dobou, kdy NKVD provádělo zatýkání občanů. Vzbudila a manžela a ptala se jej co se to venku děje, zda to slyší a on jí sdělil, že je to v pořádku, že se střílí nová trasa metra.

 Americký inženýr, Jack Clader  pracující v Gorkém se vrátil včas zpět do USA a přinesl svědectví o umělém hladomoru na Ukrajině, při kterém zahynulo 7 milionů lidí. Vyprávěl, jak hladoví rolníci se snažili přeplavat zamrzlý Dněstr a dostat se z Ukrajiny. Bylo do nich stříleno z kulometů. Americký novinář Walter Durant přinášel v té době pozitivní zprávy z SSSR. Za to dostal v roce 1932 Pulitzerovou cenu. Za to, co psal o SSSR, žil si v Moskvě nad poměry. Chodil v Moskvě do hotelu Metropol, kde se pořádali orgie, uprostřed Jazzu. Jeho auto Bucik měl zvláštní houkačku, kterou si vyžadoval všude přednost. Hladomor na Ukrajině byl známou věcí a přesto Walter Duran, který o tom musel také vědět, napsal do novin New York, že psát o hladomoru je jenom snaha torpédovat uznání SSSR. Prezidentovi F. Rooseveltovi, na kterého tlačil, aby USA uznalo SSSR, řekl, že hladomor je jenom taková zastaralá lapálie.

Většina dělníků z USA skončila na Kolymě, kde se těžilo zlato a místo, kde se zlato těžilo, bylo nazváno Dalostroj.  V prvních letech byl velitelem Dalostroje Eduard Berzin, který jezdil do tábora v limuzíně Rolls – Royce. Protože Stalin požadoval více zlata, byl Edurad Berzin zatčen a popraven na základě obvinění, že na Kolymě připravoval vznik 49 státu USA. Na jeho místo byl jmenován Pavlov a jeho zástupce plukovník Garanin. Ten proslul tím, že těm, co neplnili normu, nařídil vystoupit z řady a osobně je střelbou z pistole popravoval. Za ním šli dva strážní, kteří mu nabíjeli pistole. Mrtvá těla nechal naskládat u vchodu jak varování proti, kdo by normu neplnil. Po roce byl Garanin zatčen a popraven jako japonský špion. Na jeho místo nastoupil jako velitel tábora Nikišov.  Za jeden měsíc poslalo SSSR do USA zlato v hodně 60 milionů dolarů. Zlato bylo to, co drželo režim v SSSR.

 Podle dochovaných dokumentů NKVD a i z pamětí Nikity Chrušova v letech 1935 – 1941 bylo zatčeno v SSSR víc jak 19 milionů lidí a z toho jich bylo 7 milionů zastřeleno. V gulagu jich zahynul nejméně 10 milionů.  V důsledku těžké práce a zimy jich umíralo za měsíc 50 až 60 tisíc.

Další občané USA, kteří skončili v Gulagu, byli vojáci USA za druhé světové války, kteří byli zajati a skončili v zajateckém táboře v Polsku.  Po ukončení války tábor osvobodila sovětská armáda a vojáky USA odvezla do SSSR a další část pocházela ze zatčených vojáku v době Korejské války. V roce 1977 byl nalezen hromadný hrob Sandarmochu v Kalérii ve kterém bylo pohřbeno 9 000 těl. Oběti měli spoutané ruce dozadu a byli ve spodním prádle. Podle záznamů z NKVD v tomto hrobě bylo zastřeleno 140 Američanů narozených v Minnesotě, Michiganu, Washingtonu a San Francisku, kteří přijeli do SSSR pracovat. Mezi popraveným byla i jedna žena Helen Hillová narozená v Minnesotě V době tání za Jelcina se podařilo dohledat, že v táborech Gulag bylo vězněno 2 836 občanů USA a z toho bylo 300 až 500 vojáků USA. V Kalifornii dožil svůj život občan USA Thomas Sgovia, který přežil Gulag jenom díky tomu, že byl z USA a vězni mu pomáhali, přežít, protože chtěli, aby o tom co se dělo v táborech Gulag podal svědectví.

 Jenom na závěr v Minsku v Bělorusku v Kuropatech, objevili dělníci při kopání hromadný hrob z let 1937 až 1941. Těla na sobě měla brýle na čtení kabelky, dětské hračky, léky a bylo jich v hrobě uloženo minimálně cca 150 000 tisíc. V Bykově u Kyjeva, byl objeven hromadný hrob, ve kterých bylo nalezeno 200 000 oběti.  V Doněcké oblasti u Rutčenka, byly objeveny hromadné hroby s počtem 40 000 obětí. Ve Zlatých horách, v Čeljabinsku se našel masový hrob obsahující 300 000 obětí. Jsou to šílená, ale pravdivá čísla, která potvrzují historici a sami Rusové.