Sklo, ze kterého pil nebo jedl skoro každý

29. 12. 2015 10:58:49
Duritka. Tlustostěnná sklenička tvarem připomínající květ. Kdo z nás ji neměl nebo stále ještě nemá doma? Dá se z ní pít horký čaj i studená voda. Dnes už jí tak trochu pohrdáme jako reliktem socialistické estetiky. Její historie

Z Chyšky až na sever

Počátek historie téhle sklárny je potřeba hledat až na Vysočině. Právě tam se v roce 1837 v obci Chyška u Havlíčkova Brodu v židovské rodině narodil Josef Inwald. Bystrý muž s nesporným podnikatelským talentem. Už v pětadvaceti letech založil v Německém Brodě svou první sklárnu, o dvanáct let později otevřel další huť v nedaleké obci Střelecká, kde zaměstnával 400 lidí. V roce 1874 otevřel Josef Inwald další sklárnu, tentokrát na pražském Zlíchově. Zde nalezlo práci dalších pět set lidí. Není jistě bez zajímavosti, že mezi nimi byl i otec písničkáře a herce Karla Hašlera. O zhruba dvacet let později Inwald ve své sklářské expanzi pokračoval a převzal upadající sklárnu v Poděbradech. Postavil ji na nohy a specializoval na sifonové lahve. Těsně před koncem 19. století přišel Inwald podnikat také na sever Čech. Ve sklárně v Hudcově u Teplic začal s výrobou okenních skel a stolního nádobí z mušelínového skla, což je velmi jemný, zároveň ale velmi tvrdý a odolný materiál. Inwaldovy sklárny měly zastoupení v mnoha evropských zemích i v zámoří a všude si jeho výrobky vydobyly dobrou pověst. Svědčí o tom i četné úspěchy na mezinárodních výstavách.

Sklář šlechticem

Josef Inwald na konci devatenáctého století platil za významnou osobnost českého průmyslu i veřejného života. Byl členem českého zemského sněmu a pražské městské rady, prezidentem úvěrového spolku Živnostenské banky, členem ústřední komise pro světovou výstavu v Chicagu a prezidentem zemské jubilejní výstavy v Praze. Dnes už možná trochu legračně může působit jeho funkce velitele a vedoucího kanceláře císařskokrálovského soukromého měšťanského pěchotního sboru v Praze. Za své aktivity získal četná ocenění. Například rakouský Záslužný kříž, srbský Takovský řád nebo španělský řád Karla III. Nejvyšší poctou, kterou se Josefu Inwaldovi dostalo, bylo povýšení do šlechtického stavu. Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. mu byl v roce 1901 udělen predikát von Waldtreu. Dostal také erb, ve kterém byla sova sedící na skále a dvě zlaté jedle.

Poslední akvizice: Rudolfka

Krok, kvůli kterému si Inwaldův sklářský koncern v našem seriále o sklárnách připomínáme, učinil Josef Inwald rok před svou smrtí. Tehdy totiž koupil objekt válcovny jemného plechu s přilehlým dolem Rudolf v Dubí u Teplic. Šlo o zkrachovalý podnik, který ještě o pár let dříve patřil k největším svého druhu v monarchii. Inwald ho během jediného roku přebudoval na sklárnu nazvanou Rudolfova huť. Krátce na to, v květnu 1906, Josef Inwald von Waldtreu zemřel. Jeho podniky převzali synové Rudolf a Oskar a otcovo malé impérium záhy převedli na akciovou společnost. Společně ale bratři firmu nevedli dlouho, starší Rudolf zemřel už v roce 1915. Sklárny se pod hlavičku akciovky úspěšně rozrůstaly. V roce 1918 zaměstnávala společnost Sklárny a rafinerie Josef Inwald, a. s na tři tisíce lidí. Největší z provozů firmy byla právě Rudolfova huť. Ve dvacátých letech tu pracovalo kolem 1300 lidí.

Duritky, boule, barolac

Rudolfova huť se zapsala do historie především jako sklárna, kde se vyrábělo účelné a zároveň esteticky hodnotné lisované dekorační a stolní sklo. Sklárna za to vděčila Rudolfu Schröterovi, rodákovi ze Saska, který do firmy přišel v roce 1912. Neměl sice výtvarné vzdělání, ale díky svému talentu se stal hlavním návrhářem podniku. Právě Schrötter je autorem v úvodu zmíněné duritky, ale i celé řady dalších dnes už legendárních výrobků Rudolfovy hutě. Určitě budete znát stolní řadu Bull tedy Boule. Jde o hladké skleněné nádobí dekorované na okrajích řadou skleněných kuliček. Možná máte doma některou z váz s nápadnými zvířecími nebo rostlinnými motivy z řady Barolac, a u babičky v příborníku byste asi našli žlábkovanou mísu nebo dózu z řady Lord. Rudolf Schrötter působil ve firmě i po znárodnění v roce 1945. Do důchodu odešel až v roce 1958. Výrobky z Rudolfky si designovou kvalitu udržely i pak. Do závodu totiž nastoupili mladí výtvarníci, kteří ve Schrötterově práci pokračovali.

A co stalo mezitím?

Po úspěchu z prvního dvacetiletí po smrti zakladatele firmy přišly těžké časy. Hospodářská krize společnost málem položila, například sklárnu v Poděbradech převzala Česká eskomptní banka v Karlových Varech, závod měl být srovnán se zemí a pozemky rozprodány na stavbu rodinných domů. Z projektu naštěstí pro nákladnost sešlo. Továrnu koupil Leo Moser a továrnu zachránil. Úplný bankrot firmy Inwald odvrátila až půjčka se státní garancí. Po připojení Sudet k nacistickému Německu přešla společnost pod Drážďanskou banku, od které ji odkoupil Rakušan dr. Holler. Oskar Inwald zemřel v prosinci roku 1938 ve Vídni. Jak jsme v úvodu zmiňovali, Inwaldové byli Židé a i jejich životní partneři byli často z židovských rodin. Někteří členové rodiny, jako například část některé z dětí sestry Rudolfa a Oscara Adele, proto nepřežili holocaust. Jiným se podařilo uprchnout do zahraničí. Potomky sklářské rodiny Inwaldů dnes najdete v Německu, Velké Británii nebo v USA.

Autor: Jiří Kindl | úterý 29.12.2015 10:58 | karma článku: 21.03 | přečteno: 1572x

Další články blogera

Jiří Kindl

Teplický Cimes 2018, dny Židovské kultury

V rámci Teplického Cimesu 2018, což jsou dny Židovské kultury, jsme byli na Izraelském dokumentárním filmu natočeném podle autobiografické knihy „Syn Hamásu“, který nese název Zelený princ.

15.11.2018 v 15:08 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jiří Kindl

Slova starosty města Dubí k těžbě lithia na Cínovci ze září 2017

Dovoli jsem si stáhnout článek starost města Dubí, kde se vyjadřuje k těžbě lithia na Cínovci a mám dojem, že to bude hodně lidí zajímat, zejména pana Čumbelíka.

17.10.2017 v 20:22 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 1303 | Diskuse

Jiří Kindl

Krajně pravicová AfD ?????

Dal jsem si práci se zjišťováním, co je to AfD, než ji budu za krajně pravicové názory odvážně tepat.

25.9.2017 v 10:24 | Karma článku: 46.78 | Přečteno: 5458 | Diskuse

Jiří Kindl

Jak se hasila chata.

Takže i dnes se s vámi podělím o další úsměvnou příhodu z doby, kdy u nás panovala tuhá totalita. Popsal jsem příhodu tak, jak jsem ji zažil.

4.4.2017 v 16:55 | Karma článku: 20.60 | Přečteno: 805 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tomášek

Literární večer na téma zabíjačka

Další z tematických literárních večerů na Skleněné louce, měl jsem dva příspěvky – jeden vlastní – druhý s dovolením převzatý.

23.2.2019 v 5:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuše Palková

Claudio Magris

Jméno tohoto italského spisovatele je dnes už známo mnoha českým čtenářům díky tomu, že některé jeho knížky byly konečně přeloženy i do češtiny, ale v době kdy jsem o něm psala diplomovou práci, byl znám jenom nám italštinářům.

22.2.2019 v 21:33 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 412 | Diskuse

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 261 | Diskuse

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 38.76 | Přečteno: 1356 | Diskuse

Pavel Hruban

Hráli jsme vám a vy jste netancovali

"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.

22.2.2019 v 12:12 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 368 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1435

Jsem absolvent střední školy, který se zajímá o historii. Čtu knihy zajímající se zejména historií, které píší historici. Zejména mě zajímá historie Židů.

Najdete na iDNES.cz