také máme...velice pěkně napsáno a rozšířílo rozhled ...děkuji a pěkný den všem...ZD...

Mam duritky i tu misu Boule,, k ni patřily malé misky, z nich dnes jedí naši kocouri

Duritek mám několik na chalupě a dodnes mi z nich nejvíc chutná první ranní káva . Jen tu jejich historii jsem neznala, děkuji.

Jo, sklárny. Zvolna (a je mi to líto) mizící zázraky z rukou i mozků šikovných lidí. Ani tu duritku už žádnou nemám.

Díky za článek

P.S.: S ohledem na Vámi zvolenou tématiku si dovolím dát Vám typ. Tuším Ing. ,,Bém" (psáno s přehlasovaným o a dále s h). Znal jsem jej osobně ze skláren Kavalier v Sázavě. Vynikající člověk s ohromnou inteligencí a znalostmi, polyglot, etc. Prošel i koncentráky za okupace. Měl jsem tu čest s ním spolupracovat někdy okolo r. 1975 až 76 při zavádění sběru dat a výpočet. techniky do provozu v oné sklárně. Tehdy sklárna patřila pod Sklo Union Teplice. Byl, m.j., až ,,otcem" ,,našeho" Pyrexu, tedy Simaxu, borosilikátového varného a technického skla. Jinak zdravím. J.A.J.

Moc zajímavé, karma. Měl jsem několik zavařovacích sklenic Inwald, které jsem zachránil, když jsem do kontejneru nesl svoje nepotřebné sklo. Luštěniny nebo těstoviny v nich vypadaly moc dobře. Také jsem v antikvariátu objevil katalog sortimentu Inwald. Dnes po trojím stěhování do menšího a menšího už nevím, jestli jsou ty věci v nějakých krabicích na půdě synovy chalupy, nebo skončily v popelnici (vždycky když mi přípravy na stěhování trvaly moc dlouho, přišly mi pomoci děti a ty se s tím nemazlily).